Slovácká historie klubu

1. Nesnadné začátky footballového teamu

Počátky hradišťské kopané se datují do roku 1900, kdy se poprvé objevil v Uherském Hradišti kopací míč, přivezený tehdy vysokoškolákem Viktorem Rumlerem z pražské Slavie, a tak padají v parku mezi topoly první branky. Přes odpor místních pedagogů, kteří zakazovali studentům tuto "pokleslou" zábavu a trestali je za ni sníženou známkou z mravů, rostla řada nadšených hráčů. Jak se uvádí v Kronice českého fotbalu do roku 1945 autorské dvojice Jenšík - Macků, první zápas byl zaznamenán v roce 1904. Jeho iniciátory byli studenti - oktaváni hradišťského gymnázia, kteří v rozlučkovém duelu porazili výběr nižších ročníků 6:4. Výsledek se však veřejnost pro jistotu dověděla až po maturitních zkouškách. Historicky cenná je fotbalová pozvánka, kterou přinesly ve zmiňovaném roce rovněž Slovácké noviny: "Footballu v Hradišti, který zaveden sem byl před čtyřmi lety p. JUC. Rumlerem, dostalo se neobyčejného vzpružení - české gymnasium pořádá veřejný zápas studentů - footballistů, za laskavého spoluúčinkování některých akademiků - footballistů v pátek dne 3. června."

Byli to právě studenti a členové tehdy již aktivního Kroužku hráčů tenisu (vzniklého v roce 1901), kteří za předsednictví soudního sekretáře Josefa Mahrly zakládají v červnu 1904 Český sportovní klub. Nově založený ČSK vedle bruslení, cyklistiky, motocyklistiky, plavání, šermu, turistiky, veslování a tenisu obrátil největší pozornost ke kopané a do roku 1907 ovládal suverénně moravský fotbal. Z výsledků je nutno vyzdvihnout vítězný zápas 3:1 s vídeňským Vienna Cricket and Football, který se uskutečnil 24. dubna 1905. Vítězný tým tvořili bratři Jarošové, Kallusové, Kropáč, Lapčík, Hanák, Rumler, Rečka, Bárta a Stancl. To už klub plně využíval hřiště na vojenském cvičišti vedle střelnice, které ČSK pro účely stále populárnějšího sportu získal v březnu 1905 od městské rady. V žádosti se mimo jiné uvádělo: "Podepsaný výbor čes. sport. klubu v Uh. Hradišti dovoluje si tímto slavnou městskou radu žádati o lask. svolení, aby odbor klubu pěstující hru kopanou směl používati části vojen. cvičiště vedle střelnice podél asi v délce 100 metrů (asi k prvnímu náspu k zachycování kulí) a v šířce asi 60 m směrem k Mařaticím, tedy v prostoru mezi voj. střelnicí a stružkou paralelní téměř se směrem od střelnice k terčům. Místa toho používá se dosud k trhům, trávy na něm není a přirozeně by hra kopaná konala se tam pouze v době, kdy ani trh se nekoná ani vojsko necvičí. Poněvač se klub účastní ve hře i spolu s gymnasisty, kteří již od dřívějších dob společného hříště ke kopané používali i dále budou používati, jest žádost klubu našeho odůvodněna i tímto společným používáním a podepsaný výbor doufá, že slavná městská rada svolení své neodepře v zájmu zdravého a prospěšného, dnes tak velice rozšířeného tohoto sportu..."

Z první valné hromady ČSK ze dne 23. září 1905, jež se konala v Zavadilově restauraci, pochází rovněž krátká zpráva o fungování fotbalového odboru. Z ní vyplývá, že "football rovněž vykazuje pěkné body činnosti. Pilně se trainovalo a lze říci, že jednak tím, jednak vykonanými matchi, jež jak je známo jsou nejlepší školou pro mužstvo, zvýšena byla výkonnost a zdatnost footballového mužstva našeho měrou zajisté patrnou. Vyjednáno bylo o matche na několika stranách: uvedu jen brněnskou Slavii, jež si netroufala, Poszony klub a několik vídeňských klubů, v prvé řadě Kriketu, jež match s našimi ujednala na velikonoční pondělí a také přijela. Po krásné hře odnesli si naši vítězství 3:1. Druhý match konali naši v Kroměříži, kde hráli s tamními studenty opět vítězně, a to v poměru 6:0. Třetí match byl revanch match kroměřížských, kteří nás poctili návštěvou. Po krásné hře vítězí naši 11:1. Obecenstva hojnost, za to peněz velmi málo. Platil asi každý 10. člověk. Zítra oplatí zas návštěvu kroměřížských. Myslím tedy, že football vykazuje pěknou činnost a naše mužstvo zasluhuje pochvaly za píli, s jakou obhájilo vždy naše čestné barvy." V roce 1907 sice fotbalový odbor Českého sportovního klubu v Uh. Hradišti na čas zanikl, ale již o rok později našla kopaná své uplatnění v nově utvořeném Českém veslařském klubu, jenž byl zejména po 1. světové válce nositelem rozsáhlé sportovní činnosti. Při ČVK se vyžíval odbor veslařský, kanoistický, ledního hokeje, plavání, ale také fotbalu. V mužstvu hrávali i studenti, kteří měli tento sport přísně zakázaný. Nastupovali proto inkognito a často i s nalepenými vousy, aby je nebylo poznat. Pro fotbalový oddíl bylo zřízeno samostatné hřiště. S fotbalovým mužstvem měl však výbor ČVK neustálé potíže, hlavně s nekázní hráčů, a tak mezi fotbalisty a veslaři došlo nakonec k velkému sporu, který vyvrcholil v červenci 1920. Výbor ČVK se tehdy rozhodl zapůjčit hřiště nově vzniklému AC Slovácká Slavia, do jehož spolku fotbalový odbor přešel.

Po šestileté odmlce však v červnu 1913 zahájil opět svou sportovní činnost fotbalový odbor ČSK, kdy do klubu bylo přijato volné sdružení fotbalistů, disponující dvěma kompletními týmy a 27 hráči. "Znovuzřízení footballového odboru bylo v moravském světě sportovním vřele a radostně uvítáno a občerstveny zejména v tisku reminiscence na znamenitý kdysi team Č.S.K., jehož footballový odbor zanikl v roce 1907," píše se ve výroční zprávě ČSK za rok 1913. Hned v prvním období svého působení zaujali fotbalisté Uh. Hradiště čestné místo mezi moravskými kluby a referáty o zápasech vyznívaly velmi lichotivě. Klub sehrál 11 zápasů, z toho pět vítězných. ČSK tehdy mj. získal skalpy SK Přerov (4:2) a S.T. Uh. Brod (4:0 a 8:1). Doba válečná znamenala všeobecný sportovní útlum, jemuž se nevyhnula ani metropole Slovácka. Rok 1918 však přinesl spontánní sportovní probuzení, kopaná postupně získávala dominantní pozici mezi jednotlivými sportovními odvětvími. Tvoří se opět pevný kádr hráčů, tentokrát ČVK. O rok později byl odbor pro atletiku, ženskou házenou a kopanou založen také v židovském tělocvičném spolku Makkabi, přičemž fotbalový i házenkářský odbor měl na rozdíl od tělocvičného pouze jepičí život.

2. Poválečný vznik nového klubu AC Slovácká Slavia

Vzhledem k tomu, že tehdejší odbor ČVK nemohl poskytnout garance, které si světový rozvoj kopané žádal, sešlo se 15. května 1919 několik fotbalových nadšenců v čele s hoteliérem Antonínem Čápem a v hotelu Grand položili základ ke vzniku nového sportovního klubu - AC Slovácká Slavia, když jednání o včlenění do stávajícího ČSK ztroskotalo. Osmičlenný přípravný výbor (Machatý, Čáp, Selzer, Lukš, Sehnal, Piškytl, Vítek, Kulda) vypracoval a současně odeslal ke schválení stanovy, v Praze pak byly zakoupeny rekvizity pro hráče. První kádr fotbalového mužstva, jehož kapitánem byl zvolen Kulda, tvořili Martišek, Blaha, Pelka, Wonke, Jandera, Kulheim, Zítek, Seidelmann a dva vojáci - ruský a německý. Premiérový zahajovací zápas z 25. 7. 1920 s reprezentací Kroměříže skončil 1:1, v dalších utkáních v témže roce porazila Slovácká Slavia posádkovou jedenáctku 7:1, Makkabi Uh. Hradiště 8:0, SK Lužice 12:0 a SK Hodonín 8:0. Finanční a sportovní úspěch byl obrovský, předčil všechna očekávání a zajistil Uherskému Hradišti fotbalovou budoucnost. Ve stejném roce přestoupila do nového klubu jedenáctka ČVK, takže vedle sebe existovaly dva rovnocenné týmy, které dosahovaly na všech moravských hřištích výborných výsledků. Ustavující valná hromada proběhla 16. 7. 1920 a AC Slovácká Slavia se pyšnila čtyřmi stovkami svých členů. Do výboru byli zvoleni: předseda Sehnal, první místopředseda Bartošek, druhý místopředseda Čáp, tajemník Neu, náčelník Sohar, jednatel Machatý, další členové Piškytl, Lukš, Holub, Vítek, Hublerová, Posamentier a Doskočil. Nedlouho po vzniku AC Slovácká Slavia klub vyvíjel snahu o založení samostatné slovácké fotbalové župy v Uh. Hradišti. I přes zájem okolních fotbalových klubů se však proti sympatickému projektu ostře postavila Hanácká župa a záměr se neuskutečnil.

3. Úspěchy na regionálnim poli

Rok 1921 přinesl hradišťským fotbalistům, organizovaným do tří mužstev, řadu úspěšných výsledků. Z celkového počtu 50 zápasů jich 32 vyhráli, pětkrát se rozešli se soupeři smírně a jen třináctkrát kapitulovali (skóre 175:85). Za pozornost stojí výhry nad Bratislavou 2:1, pražským Meteorem 2:0, Hanáckou Slavií Kroměříž 3:1 i pět vítězství nad Zlínem (dvakrát 5:0, 4:2, 2:1, 7:1). Nejlepšími střelci se stali Sotorník (32 gólů), Fiala (31) a Olejníček (18). Fotbalové úspěchy přinesl i následující rok, v němž se AC Slovácká Slavia prezentovala svělými výkony. Svědčí o tom dosažené výsledky: SK Zlín 7:0, Viktoria Hulín 10:1, SK Holešov 13:0, SK Vídeň 8:1, Makkabi Hodonín 7:1. V dalších letech padají v Hradišti opět mezinárodní branky, a to s vídeňskými celky Blue Star 2:2, 1:1, Wacker 2:2, 3:3 a Rudolfsheimer 8:1. Opakující se nekázeň části diváků při placení vstupného byla i po vzniku AC Slovácká Slavia problémem, který musel klub řešit. V březnu 1922 se pokladník Vl. Červinka obrací na městskou radu královského města Uh. Hradiště se žádostí, „aby daň ze zábav, kterou klub odvádí městskému důchodu z footballových zápasů a jiných sportovních podniků vzhledem k tomu, že podniky ty pro malé množství platícího obecenstva končí vesměs značným deficitem, klubu paušalovala a nabízí v tomto případě za každou neděli obnos nejvýše Kč 50. Očekáváme, že městská rada v zájmu rozvoje sportu a tělesné výchovy v našem městě vyjde nám vstříct a žádost naši příznivě vyřídí.“

V druhé polovině 20. let min. století se klub začal stabilizovat a získávat na popularitě. Na návrh jednatele Machatého vznikl dokonce fond na výstavbu vlastní klubovny, jež byla zásluhou stavitele Jedličky posléze realizována. Na rozdíl od jiných moravských měst byla však podpora královského města jen mizivá. V této době bylo navíc dvakrát přesunuto hřiště, čímž utrpěla dřevěná ohrada, kterou klub musel čtyřikrát rekonstruovat nákladem 10 tisíc korun. Fotbalisté Hradiště dosahovali výborných výsledků a stali se obávaným soupeřem nejen na Moravě. Dobový tisk chválil brilantní kombinaci hráčů po zemi, míčovou techniku a účinnou střelbu. Nejlepší zbraní týmu byl průbojný útok. V tomto období dosáhla Slovácká Slavia největšího úspěchu, když po prvenství v mistrovství II. třídy Hanácké župy postoupila v roce 1928 do I. B třídy a po následné reorganizaci do I. A třídy. Porozuhodné jsou i výsledky, které tento prvotřídní slovácký klub v roce 1931 dosáhl. Dokazuje to vysoce aktivní skóre 32:7 v devíti přátelských utkáních, z nichž šest vyhrál, ve dvou remizoval a prohrál jen s S.C Herthou Vídeň. Slovácká Slavia byla díky své výkonnosti nejen obávaným soupeřem hanáckých a jiných klubů, ale zejména svým vystupováním si získala velkou oblibu.K výrazným úspěchům v mistrovské soutěži HFŽ ročníku 1930/31, lze přičíst výhru 1:0 nad SK Prostějov, tehdejším amatérským mistrem Moravy, dále vysoké vítězství 8:0 nad ČSS Olomouc a remízu 1:1 v Přerově s místním SK. Tradičními župními soupeři AC Slovácká Slavia byly vedle jmenovaných rovněž SK Baťa Zlín, Hanácká Slavia Kroměříž, SK Litovel, SK Kojetín a další. Potěšila kutečnost, že klub se cílevědomě věnoval výchově mladých fotbalistů a spoléhal zejména na své odchovance. Na rozdíl od jiných sportovních klubů, které spoléhaly na služby hráčů z celé republiky, Slovácká Slavia měla v závodním mužstvu z „cizinců“ pouze Houžvičku.

K nejlepším patřil trojlístek hráčů Dittrich, Čáp a Janků. V těchto letech oblékali dres s AC SS na prsou hráči: Rohan, Schnerek, Štraus, Doležal, Valentík, Janků, Wasserbauer, Dittrich, Zelentius, Gattermayer, Pelka, Mádr, Křiva, Crla, Brukner ml., Čáp, Kulheim, Francisce, Stašek, Chvojka, Kohoutek, Gregor, Berger, Pálka, Weinstein, Pejša, Býček, Šesták, Wittek, Jaroš, Stehlík, Němec, Kapitán, Sháněl, Lukeš, Grmela, Strádal, Běťák, Weintritt, Sohar, Žižlavský, Kvasnička, Severin, Foral, Crhounek, Dremánek, Tauss, Bartoš, Pokorný, Těšínský, Vaněk, Fink, Zapletal, Řezníček, Novotný, Bula, Krčma, Sobotka, Brukner st., Zatloukal, Wonkke, Varmuža, Beránek, Mayerhöfer, Juzl, Šnapka, Holý, Bobák, Skála, Friedrich, Vičar a König.

4. Fotbalový boom na Slovácku

V červenci 1932 spatřil světlo světa fotbalový SK v Mařaticích, jehož prvním předsedou se stal Petr Tesař. Nejprve bylo ustaveno "A" mužstvo, jež ke konci července sehrálo v nových modročervených dresech první přátelské utkání s celkem SK Jarošov a k všeobecné radosti zvítězilo 2:1. Vítězové hráli v sestavě: R. Švehla - Al. Hájek, Fr. Šišák - Fr. Bureš, V. Švehla, A. Vlachynský - B. Vlachynský, Fr. Vlachynský, J. Fargaš, F. Ančík, J. Vlachynský. Fotbalový klub SK Mařatice byl jako nováček IV. třídy zařazen do Hanácké fotbalové župy - okrsku uherskohradišťského. Tradičními soupeři byli fotbalisté SK Nedakonice, SK Tupesy, SK Ostrožská Nová Ves, SK Huštěnovice, SK Kněžpole a SK Kunovice. Mužstvo SK Mařatice z 12 mistrovských utkání v 9 zvítězilo, dvakrát remizovalo a jen jednou odešlo poraženo (Nedakonice), získalo 20 bodů a při aktivním skóre 38:15 obsadilo v konečné tabulce první místo a postoupilo do III. třídy. Nejlepším střelcem mužstva a celé soutěže se stal Vyskočil se 16 brankami, 13 branek vsítil Masařík. Po vítězství ve III. třídě postoupily Mařatice v sezoně 1934/35 do II. třídy Hanácké župy. Po dvou letech si vybojovaly postup do I. A třídy, kde se udržely tři roky.

V roce 1934 oslavovala AC Slovácká Slavia 15 let svého trvání. Již na jaře téhož roku hostil klub Austrii Vídeň a First Wienn, s nimiž remizoval. Fotbalovým svátkem pro celý region se však stala neděle 23. září, kdy do metropole Slovácka zavítala mistrovská Slavia Praha i se sedmi vicemistry světa. Utkání před 7000 nadšených diváků mělo jednoznačný průběh a Slavia nadělila domácím výprask 8:0 (Svoboda 5, Budáček 2, Sobotka). Samotnému utkání předcházela sobotní beseda s legendárním hlasatelem pražského Radiojournalu Josefem Laufrem, jež se uskutečnila v sále městské Reduty. Jubilejní patnácté valné hromadě, jež se konala 4. února 1935 za účasti 160 členů a delegáta Hanácké fotbalové župy p. Pupíka, dominovala dle dobových Slováckých novin poutavá a zábavná zpráva jednatele Schwarzmeyera. Novým předsedou byl zvolen dr. E. Tománek, místopředsedy ing. Jaroš a Kropáč, náčelníkem klubu prokurista Jaroš a kapitánem Crla.

V následujícím roce bojovali fotbalisté AC o prvenství v I. A třídě spolu s celkem ČSS Olomouc. Jejich vzájemný duel vyzněl lépe pro domácí, kteří zvítězili brankami Trpíka a Dittricha 2:1. Hřiště Slovácké Slavie se stalo nedobytnou tvrzí, o čemž svědčí mj. kanonáda, s níž vyprovodili SK Kojetín po výsledku 11:1. Body dokázali vozit i z venku (SK Litovel 1:5, Viktoria Přerov 1:4 aj.). Přišel však i debakl 8:1 v Moravské Ostravě a nešťastné domácí pohárové utkání se Zlínem 2:3, když sudí nařídil proti dosud vedoucímu Hradišti hned dva pokutové kopy. "Slovácká Slavia má opravdu neštěstí na delegované soudce a tuto neděli opět soudce Hrabec je poškodil. Diváci hlučně protestovali proti zřejmým omylům soudce, který patrně za to ani nemohl, poněvadž nemá dosti autokritiky, ale potom by se doporučovalo, soudce přezkoušet. Sestava Slovácké Slavie se osvědčila velmi dobře a mužstvo nepociťovalo nikterak ztrátu primadon Dietricha, Friedricha, Čápa a Zapletala. Půjde to i tak a možná i lépe, hlavně, že je vidět chuť a nadšení," konstatuje pisatel Slováckých novin ze dne 21. června 1935.

Výsledky Slovácké Slavie byly sportovní veřejností bedlivě sledovány, a tak není divu, že zejména po utkání na severu Moravy dobový tisk nešetřil kritikou. Slovácké noviny ze dne 19. července 1935 na adresu hráčů píší: "Slovácká Slavia pomalu zakopává slávu, a než-li úplně ztratí své renomé, bude nutné něco podniknouti. Jest nejvyšší čas, aby mužstvo začalo trénovati. Výbor musí dohlížeti na treningy a dosavadní praxe bezvýznamného kopání do míče bez dozoru odborníka musí býti odstraněna. Činnost klubu spočívá nyní jen v sehrání nařízených aneb vyjednaných zápasů, avšak příprava a výcvik mužstev není vůbec znám. Nemá-li klub na placeného trenéra, musí za tím účelem ustanoviti některého schopného člena. Poslední porážka Slov. Slavie v Mor. Ostravě 8:1 to potvrzuje."

Hradišťský tým nastupoval k mistrovským zápasům v sestavě: Bula, Crla, Severin, Janků, Varmuža, Jurča, Bureš, Trpík, Řezníček, Polách, Friedrich, Dittrich, Nevyjel, Čáp, Zapletal. Dva roky nato navštívil Uh. Hradiště v rámci Výstavy Slovácko prezident republiky dr. Edvard Beneš se svou chotí Hanou. Před vstupem na stadion obdržel od předsedy AC Slovácká Slavia dr. E. Tománka zlatý klubový odznak a potom pozorně sledoval velkolepé národopisné slavnosti. V roce 1937 se uskutečnilo na hradišťském stadionu přátelské utkání mezi výběry Hané a Slovácka. Haná vyhrála vysoko 5:0, když za výběr Slovácka nastoupili domácí hráči Omachlík, Chajda a Zapletal. Na soupisce Slovácké Slavie se pak v letech 1938 - 1941 objevovala jména: Chajda, Omachlík, Pálka, Řezníček, Pavelka, Dittrich, Nevyjel, Varmuža, Zapletal, Janků, Rusler a další.

V letech německé okupace se klub marně pokoušel postoupit do divize. Nejblíž k němu měl v roce 1942, ale stopku mu tehdy vystavil Hulín po domácí výhře 4:2. Zdařilý reparát se však Hradišťským podařil již o rok později. Konec druhé světové války na čas přerušil fotbalové dění i v Uherském Hradišti, hlavní rozmach pak nastal až v polovině padesátých let minulého století.

5. Sloučení klubů a postup mezi druholigovou smetánku

Významným krokem bylo sloučení dvou tělovýchovných jednot ve městě - Slovácké Slavie, přejmenované na Spartak Let Uh. Hradiště, a jednoty z Mařatic, nesoucí název Spartak Hradišťan Mařatice. Dne 19. března 1956 tak vznikla jediná jednota - Spartak Hradišťan Uh. Hradiště. Prvním zápasem pod novou hlavičkou nastoupili jeho fotbalisté dne 25. 3. 1956 svou vítěznou cestu v další bohaté historii, v níž si z okresního přeboru v průběhu několika let vybojovali postup do divize, resp. krajského přeboru, a své vítězné tažení korunovali v sezoně 1960/61 postupem do druhé nejvyšší soutěže v republice. Předsedou oddílu nově vzniklého Spartaku Hradišťan se stal Rostislav Daníček, místopředsedou Jaroslav Vycudilík, vedoucím Antonín Vařecha a trenérem Jiří Jakeš. Kádr mužstva tvořili J. Milis, J. Vlachynský, St. Horák, R. Panáček, Vl. Motyčka, A. Sakrajda, J. Novák, A. Bečica, O. Tesař, J. Chajda, L. Tesař, bratři Miroslav, Lubomír a Josef Melichárkovi. Z I. B třídy vedla jejich cesta do I. A třídy, v dalším roce pak přišel postup do divize, v níž mužstvo hrálo se střídavými úspěchy dva roky a účast ve II. celostátní lize zůstávala tenkrát pouhým snem.

V roce 1960 však došlo k reorganizaci soutěží. Spartak Hradišťan byl zařazen do krajského přeboru, tvořeného převážně celky bývalé divize. Mužstvo pod vedením koučů Rudolfa Večeři a Karla Tomšeje završilo svou spanilou jízdu zaslouženým postupem do druhé celostátní ligy, když v posledním domácím utkání za bouřlivých ovací porazilo Adamov 5:0. V úspěšném kádru - Chajda, Bečica, Snopek, Vaněk, Šurmánek, Nesázal, Šupka, Vaverka, Kaňovský, M., J. a L. Melichárkovi, Maňásek, Zbořil, Vlachynský - se střelecky dařilo kapitánu ing. J. Chajdovi, autoru 14 branek, dvanáctkrát se trefil Antonín Snopek. Euforie a skvělá divácká kulisa druholigového nováčka ukázaly, že soupeři to nebudou mít na slováckém trávníku vůbec snadné. Spartak Praha Motorlet s internacionály Peškem, Perglem a Hemelem odjel s nadílkou 4:1, stejně tak Třinec a Dukla Písek, tehdejší Gottwaldov prohrál dokonce 5:1, Jiskra Otrokovice 2:1. Největším tahákem premiérového druholigového podzimu se však stal domácí duel s exligovou RH Brno, která přijela i s reprezentanty Lichtnéglem,Vl. Bubníkem a gólmanem Schmuckerem. Tomu, ač do sedmého kola držel čisté konto, vymetl před rekordní návštěvou téměř 9 000 diváků levý růžek branky už ve 26. min. Kaňovský. Po změně stran suverén druhé ligy otočil skóre Čermákem, Stloukalem a Lichtnéglem na konečných 1:3. Po podzimním účtování tak hradišťský tým figuroval na skvělé čtvrté příčce. Trenér Tomšej spoléhal na osvědčený kádr, tvořený skvělým brankářem Ředinou, dále Chajdou, Snopkem, bratry Josefem a Lubomírem Melichárkovými, Nesázalem, Kološtou, Kaňovským, Vaverkou, Šurmánkem, Maňáskem, Krejčiříkem a J. Šupkou. Na druholigové scéně účinkovalo Uh. Hradiště do roku 1966. Po K. Tomšejovi přebral trenérské žezlo nejprve V. Rott, pak J. Pilát a nakonec V. Hönig.

V sezoně 1962/63 obsadil slovácký tým devátou příčku. Posilami se stali Močička, Šuráň, Trávník, Hanzelka, Dostálek, Ant. Kadlček, Somr, Brukner, Gajarský brankáři Siegl a Žák. Na vojnu odešel Šurmánek a do pražské Dukly Ředina. V dalším roce přestoupil Zbořil do St. Města a brankář J. Šupka do Nedakonic. Kádr naopak posílili J. Kadlček z TJ Gottwaldov a Š. Sivák z Dukly Uh. Hradiště (přestup z Bardějova). V prvním kole Čsl. poháru narazil Sp. Hradišťan v roce 1964 na prvoligový Slovan Bratislava. Mnohem zkušenější a mezinárodními poháry ostřílený Slovan zvítězil 3:1 (za Spartak Hradišťan skóroval Brukner). Není bez zajímavosti, že v těchto letech se hrála v Hradišti rovněž první dorostenecká liga. Svěřenci kouče Josefa Pavelky a vedoucího Jaroslava Stehlíka, kteří se v roce 1963 stali přeborníky Jihomoravského kraje, přehráli v kvalifikaci o první ligu Žďár nad Sázavou a poprvé v historii klubu se probojovali mezi mládežnickou elitu. O tento mimořádný úspěch se zasloužili: Šipka, Šulák, J. Kučera, Novotný, Drábek, P. Taft, Hlůšek, P. Žák, Daníček, Uher, Tureček, Ant. Šupka, Husek a další.

6. Sestup do divize a staronový název

V roce 1966 přivítali hráči a příznivci druholigových modrobílých barev v pohárovém dueluopětSlovan Bratislava, když tentokrát se o nerozhodný výsledek 1:1 postaral rychlonohý útočník Brukner. Vzhledem k neuvážené reorganizaci fotbalových soutěží bylo áčko Sp. Hradišťan přeřazeno v ročníku 1965/66 do moravsko - slovenské druhé ligy. Hned po podzimní části náročné soutěže se ocitlo v nezáviděníhodné situaci a skončilo poslední. I když v průběhu zimní přestávky posílil mužstvo Paluřík, Stojaspal, Marko, Moštěk, Žajdlík a gólman Velecký, výsledkem neúspěšných jarních odvet byl sestup do divize. Závěrečná porážka v Bardějově 19. června 1966 se stala definitivní tečkou za pětiletým druholigovým účinkováním. Po Hönigovi převzal funkci trenéra J. Pajkrt z Prahy, po něm J. Pavelka, Fr. Čurda a opět J. Pajkrt. Ten měl v divizním ročníku 1966/67 k dispozici gólmany Dvořáka se Žákem a dále hráče Šurmánka, Ant. Kadlčka, Močičku, Vardana, Jankůje, Paluříka, Gajarského, Blahu, Jelínka, J. Kadlčka, Bruknera, Chajdu, Somra, Žajdlíka, Mošťka, J. Kučeru, Huska, Šuláka, Daníčka a Šupku.

Po třech letech pod znovu přijatým názvem TJ Slovácká Slavia až do roku 1977 fotbalisté Uh. Hradiště úspěšně brázdili vody třetí ligy a po jejím zrušení i divize. V sezoně 1969/70 dovedl J. Pajkrt své svěřence k bronzové příčce ve III. lize - sk. B, když spoléhal na výkony Kroebla, Somra, Gajarského, Bruknera, P. Žáka, A. Šupku, J. Bouřu, Vaverku, Huska, Veleckého, Tománka, Abrháma a Prokeše. V Čsl. poháru však Slovácká Slavia doma nestačila na vynikající slovenský celek Spartak Trnava a prohrála vysoko 1:8. V dalších letech na soupisku třetiligového áčka přibyla nová jména - Indra, Okénka, Štefanko, Blaha, Caudr, Marek a další.

Dorost Slovácké Slavie si i v roce 1971 zopakoval úspěch z počátku 60. let a s J. Pavelkou opět nakoukl do 1. ligy. Připomeňme úspěšné aktéry: Smýkal, Hanák, Kartusek, Vybíral, Radkovič, Haša, Chlachula, Vařecha, Lučka, Silný, Machalík, Vojtek, Tomeček, Kaňa, Jevický, Loučka a Rosík. Na postu trenérů došlo v r. 1973 k výměně stráží u prvního celku mužů, kde M. Mádra vystřídal O. Šubrt z Malenovic. Slovácká Slavia se i nadále pohybovala ve středu tabulky, nadstandardní umístění - 5. místo - přinesla až sezona 1974/75. Rok nato rozvířil stojaté fotbalové vody překvapivý výsledek v osmifinále ČP, v němž Slovácká Slavia porazila svou věhlasnou pražskou jmenovkyni 2:0 brankami Tománka a Bilavčíka. Z dalších bojů však byla vyřazena na Bazalech ostravským Baníkem poměrem 5:0. Účinkování v třetiligové soutěži přineslo po podzimu umístění na 6. místě se ztrátou 7 bodů na vedoucí Bohumín a čtyř na regionálního rivala z Gottwaldova. Start do jarních odvet se mužstvu Slovácké nebývale vydařil a čtyři výhry a tři nerozhodné výsledky vynesly mužstvo hodně vysoko. Dokonce se mluvilo o možném ataku vedoucího Bohumína, ale domácí prohra s Opavou ve 23. kole odstartovala období nevyrovnaných výkonů. Slovácká Slavie zakončila soutěž bezbrankovou remízou v Pardubicích a konečným 7. místem. Následující 1976/77 sezóna byla pro mužstvo poslední ve třetí lize, neboť na obzoru byla další reorganizace a umístění na 13. místě nezaručovalo účast v jedné ze dvou skupin druhé ligy.

7. Postup z divize a nová generace dorůstá

Na řadu přišlo šestileté účinkování v divizi a s ní v roce 1978 i premiérové derby se sousední Jiskrou Staré Město. Do sezony 1977/78 vstupovalo mužstvo pod vedením dvojice Marko – Jenčík s nadějí rychlého návratu do vyšší soutěže. Start do podzimní části tomuto přání odpovídal. Po šesti kolech nepoznalo mužstvo porážku a střelecky se zaskvěl hlavně Mirek Vybíral, který se v létě vrátil z prvoligové Zbrojovky Brno. Toho velmi dobře doplňoval Svatopluk Kučera. Ovšem prohra 1:0 v Třinci nastartovalo výsledkovou a hlavně herní krizi. Zemánek byl v disciplinárním trestu, Vlastimil Kučera zraněn, Velecký se zotavoval po dlouhé nemoci. Na řadu přišla domluva, která proběhla na setkání s výborem FO v čele s jeho předsedou Janečkou. V závěru podzimu mužstvo zaváhalo už jen u vedoucího Slezanu Frýdek-Místek a v Kroměříži. Jarní start se moc nevydařil, nastalo střelecké tápání a tuhle střeleckou impotenci protrhl až o velikonočním víkendu Svaťa Kučera, brankou v poslední minutě na Zetoru Brno. Ovšem ztráta na vedoucí Slezan byla veliká a tak konečné čtvrté místo neodpovídalo předsezóním prognózám. Nejlepším střelcem se stal Vybíral s 8 brankami, sedm zásahů si připsali S. Kučera a Chaloupka. Aktéry mistrovských duelů byli: Chvojka, Kroebl - Bilavčík, Bláha, Bohun, Dvorský, Flašar, Chaloupka, S. Kučera, V. Kučera, Machálek, Mikulec, Nožička, Okenka, Silný, Suchánek Vařecha, Velecký, Vybíral, Zemánek

Nový divizní ročník 1978/79 začal již pod vedením nového trenéra Igora Štefanka. Na vojnu do Tachova odešel brankař Chvojka a do týmu přišly posily v podobě útočníka Kromsiána a obránce Bahulíka. Celá podzimní část se nesla v nevyrovnaných výkonech. Málo vstřelených branek, nejlepším střelcem byl Dvorský s pouhými čtyřmi zásahy. Poslední dvě kola přinesla velmi sledovaná okresní derby. V tom prvním prohrála Slovácka v Uherském Brodě 0:1, když nehrála špatně, ale doplatila na neproměněné šance a domácí šťasně jednu branku vsítili. Na první městské soutěžní derby se přišlo podívat na stadion v Uh. Hradišti 7 000 diváků. Zápas se hrál ve výborné atmosféře, ale diváci viděli nervózní zápas. Hosté hráli dost tvrdě a místy až záludně, v tomto vynikali hlavně Panáček a Stašek. Slovácká měla mírnou převahu. Rozhodující branku vstřelil Vybíral. V zimní přestávce odešel Mikulec a Nožička, do základního kádru se propracovali mladíci Vrábl a Soviš. Konečné umístění mohlo být mnohem lepší, než šestá příčka. Jenže mužstvo v posledních pěti duelech vstřelilo jedinou branku. K mistrákům nastoupili: Kroebl, Štěrab – Bahulík, Bohun, Dvorský, Flašar, Franěk, Horák, Chaloupka, Kromsián, S. Kučera, V. Kučera, Mikulec, Okenka, Prokeš, Soviš, Velecký, Vojtek, Vrábl, Vybíral, Žáček. Střelecky se prosadil Ladislav Dvorský s 10 brankami a Pavel Bohůn s pěti góly. Fanoušci se mohli potěšit aspoň tím, že Hradiště nedostalo od Jiskry ani branku a uhrálo v derby výsledky 1:0 a 0:0.

Třetí divizní sezónu 1979/80 začala Slovácká Slavia velmi nepodařeně, když doma remizovala s Uničovem 0:0 a prohrála 3:5 v Prostějově. I když první branku vstřelil Kromsián, domácí stačili nasázet ještě v prvním poločase tři branky a nepotřebovali na to to více jak 5 minut. Ač Hradiště sehrálo na podzim 9 domácích zápasů (z důvodu stavby nové tribuny), byl to jeden z nejhorších podzimů posledních let. Pouhá dvě vítězství a celkem devět remíz zmrazilo naděje na boj o čelní umístění. V mužstvu se začali objevovat mladíci jako Kuba, Horníček nebo Gál. Jinak základní kadr zůstal pohromadě. Zimní příprava věštila lepší časy a skutečně jarní odvety byly povedenější. Ovšem fanoušky zklamala obě okresní derby, která Slovácka prohrála, jak s Jiskrou doma 1:3, tak v Brodě vysoko 0:3 ... Po tomto derby ještě stačili hráči Slovácké doma přepustit body i o postup bojujícímu Baníku Havířovu, za což si údajně šest hráčů rozdělilo částku 15 000 korun! Týmovým střelcem ročníku se stal Kromsián s osmi brankami a dobře mu sekundoval Dvorský, který vsítil jen o jednu branku méně.

V roce 1983 - přesně na den po dlouhých dvaadvaceti letech - však skvělá generace s kapitánem Petrem Vařechou znovu otevřela druholigové brány, byť jen národní, a hradišťská kopaná začala psát další, velice úspěšnou kapitolu svých dějin. Mužstvu Slovácké Slavie se podařilo vyhrát těžkou divizní skupinu, tzv. "moravskou". Již čtyři kola před koncem získalo osmibodový náskok před NHKG Ostrava, a tak oslavy postupu se mohly konat již v předposledním kole v zápase proti Slušovicím. Před návštěvou více než tří tisícovek diváků Hradiště předvedlo pohlednou a útočnou kopanou, okořeněnou třemi góly v síti ambiciózního soupeře. A kdo vybojoval postup? Pod vedením kouče Jaroslava Kusáka, asistenta Vlastimila Kučera a vedoucího mužstva Karla Nesázala to byli: C. Kroebl, M. Pišan, P. Vařecha, P. Bohun, V. Bednařík, F. Buráň, E. Horníček, F. Jevický, M. Kadlec, M. Kadrle, L. Kromsián, K. Kuba, S. Kučera, Z. Matěja, V. Ondroušek, L. Soviš, V. Straka, J. Litoš, L. Vlk a M. Vrábl. Nejlepším střelcem týmu i celé moravské divize D se stal Kadrle s 18 góly a druhý Soviš se 16 brankami. Oddíl kopané Slovácké Slavie měl v této sezoně jedenáct družstev mládeže a dospělých. Při výchově žactva, dorostu i tří družstev mužů pracovala celá řada obětavých trenérů a vedoucích: Večeřa, Marko, Červinka, Chocholatý, Miko, Krásný, Mana, Horák, Man, Vlk, Kadlec, Pavelka, Polách, Sova, Černý, manželé Šimonovi. Předsedou oddílu byl P. Křivák, místopředsedou L. Veselý a MUDr. L. Wiedermann, tajemníkem A. Abrhám, hospodářem L. Tesař, členy výboru J. Nikl, P. Bednář, F. Blažek, K. Holub a J. Dudek.

Úvodní utkání Slovácké Slavii v II. NFL vyšlo a mužstvo porazilo na domácí trávě VCHZ Pardubice 3:1. V druholigové premiéře skončili fotbalisté Uh. Hradiště na pěkném pátém místě, v následující sezoně se dokonce vyhoupli na stříbrnou příčku za suverénním Hradcem Králové.

8. Slavné pohárové finále s Duklou Praha

Mimořádného úspěchu však dosáhli v roce 1990, kdy v závěrečném dějství Českého poháru nastoupili v Hodoníně před televizními kamerami proti prvoligové Dukle Praha. Mužstvo pod vedením Ladislava Janského podalo skvělý výkon, a pokud by za nadějného stavu 3:1 proměnili ve druhé půli své tutovky Takáč s Lorencem, byl by pohár pro vítěze zůstal na Slovácku. Pražská Dukla se však vzpamatovala a stačila otočit výsledek na konečných 3:5 (2:1). Na cestě do památného finále vyřadilo Uh. Hradiště postupně Hranice 2:1, Slušovice 3:1, KP Brno 3:3 (na pen. 6:5), Baník Ostrava 1:0, Chomutov 1:0 a v semifinále Bohemians Praha 4:3. Fotbalový ročník 1992/93 byl pro opět již třetiligovou Slováckou Slavii posledním, který přinesl relativně poklidný průběh. Svěřenci trenéra Zd. Maliny a asistenta Juraje Jenčíka skončili v MSFL na devátém místě a v Českém poháru byly nad jejich síly až ve 3. kole prvoligové Vítkovice (1:3). V dresu Slovácké Slavie se v mistrovských utkáních vystřídalo celkem 22 hráčů: Barcuch, Toman, Kučera, Uhlíř, Horák, J. Zámečník, Minář, Chudárek, Ježek, Lamáček, R. Bouřa, Svoboda, R. Vlk, E. Bouřa, Valčík, Andrýsek, Cakl, Dostálek, M. Zámečník, Racek, Matějíček a A. Kadlček.

9. Změna majitele, barev i soutěže

To už však v důsledku velkých finančních problémů byla ohrožena činnost samotného oddílu a dokonce hrozil prodej soutěže do Slušovic. Výrazným omezením státních dotací nedokázala tělovýchovná jednota zabezpečit chod třetiligového oddílu. Dluh narostl až do výše čtvrt milionu a řešil se prodejem hráčů Chudárka a Kučery. Hradišťský fotbal se držel zuby nehty nad vodou především zásluhou drobných sponzorů. Z této krizové situace vedla jediná cesta: sehnat silného partnera, jenž by převzal veškeré finanční závazky. Tento partner se podařil zajistit díky aktivitě tehdejšího manažera FO Fr. Kadlčíka.

Stala se jím po krátkém čase na rozmyšlenou hradišťská firma T.I.C. (Trade Investment Consulting), jež se výraznou měrou zasloužila v roce 1993 o raketový vzestup kopané v Uh. Hradišti z propadliště MSFL. Z třetiligových trávníků díky jednatelům firmy Vítu Michalíkovi a Lubomíru Malíkovi odstartovali hradišťští fotbalisté svou spanilou jízdu. Nejvyšší možnou rychlostí, s tachometrem vytočeným na prvenství ve dvou soutěžích za dva roky, se v roce 1995 přiřítili až mezi fotbalovou elitu. Klub byl nejprve vyčleněn z kolosu TJ pod názvem FC T.I.C. Slovácká Slavia Uh. Hradiště, po mnoha složitých jednáních byla uzavřena společenská smlouva mezi fotbalovým klubem a firmou T.I.C. o jejich vzájemných vztazích. FC T.I.C. na základě delimitační smlouvy převzal majetek fotbalového oddílu TJ Slovácká Slavia včetně stávajícího sportovního areálu a sportovišť, s nímž pak vstoupil do nově založené obchodní společnosti, kde vlastnil desetiprocentní majetkový podíl, 90 % patřilo firmě T.I.C., s.r.o. Firma T.I.C. investovala od léta 1993 do areálu, rekonstrukce tribuny a MSFL zhruba 25 milionů korun.

Došlo k přebudování hráčského kádru, za pochodu byly získány výrazné posily a vytvořeny profesionální podmínky. K hráčům R. Vlkovi, Svobodovi, Minářovi, Uhlířovi a Palčíkovi přišla trojice Rusů - gólman Lubčenko z Lok. Vitebsk, Sanickij a Kikoť z ukrajinského Dynama Kyjev, dále Balůšek a Řezník ze Zlína, Hlahůlek z Třince, Štěrba, Duda a Pálka ze St. Města, Podaný z Viktorie Žižkov, Chabroň z Opavy, Michal, Pecha a Kameník z Boby Brno, Bužek ze Slušovic, Klíma z Drnovic. Poradním orgánem gen. manažera Pavla Veleckého se stal sedmičlenný výkonný výbor s předsedou Jaroslavem Malým. Trenérského žezla se ujal zkušený Antonín Juran, který v sezoně 1992/93 postoupil s Drnovicemi do 1. ligy, kde jej však zcela nečekaně nahradil Jindřich Dejmal. Juran dokázal zúročit nabídnutou šanci a se svými svěřenci dosáhl impozantním způsobem mety nejvyšší. Jeho celek v celé třetiligové sezoně 1993/94 pouze dvakrát nejtěsněji prohrál 2:1 (v Muglinově s béčkem Ostravy a Dol. Benešově) a na své konto si připsal úctyhodných 50 bodů ze 60 možných (skóre 69:13!). Střeleckým suverénem celé MSFL se stal Petr Podaný s 30 góly. Průměrná návštěva na třetiligová utkání byla 3000 fanoušků!

10. Opět postup a radost z fotbalu

Obdobná spanilá jízda se opakovala i v následujícím soutěžním ročníku 1994/95 ve druhé nejvyšší soutěži. Druholigový novic FC T.I.C. Uh. Hradiště vstoupil do podzimních bojů nenapodobitelným způsobem, když na domácí půdě deklasoval SK Xaverov 10:0 čtyřmi brankami Soldána a třemi Podaného, po jedné přidali Irovský, Hekerle a Bužek. Mužstvo hladce proplulo podzimní částí, aniž by během sezony opustilo první příčku tabulky. Na své konto si připsalo rekordních 44 bodů (tři za vítězství) a prohrálo pouze v derby v Uh. Brodě 3:2. Na trávníku se objevovala tradiční sestava: Lubčenko - Michal, Irovský, Bužek - Hekerle, Kufa, Hlahůlek, Podaný, Červenka - Sanickij, Soldán.

Do jarních odvet vstoupili fotbalisté s novým názvem FC JOKO Uh. Hradiště, když vedení firmy T.I.C. a management hradišťské kopané uzavřely 6. 2. 1996 smlouvu o vzájemné spolupráci s majitelem zlínské firmy JOKO Josefem Kozumplíkem. Dirigentskou taktovku už nedržel Podaný, jenž vynechal celou zimní přípravu a na jaře dlouho laboroval se zraněním. Na hostování byli uvolněni Andrýsek a Mikulášek (Kunovice), Štěrba a Palčík (St. Město), Klíma (ČAFC Židenice), Toman a Řezník (Hodonín), Svoboda přestoupil do Kunovic. Posílena byla naopak útočná řada Igorem Matuškem z Hodonína a záloha Petrem Melcherem z brněnské juniorky. Ke změně došlo i v managementu FC. Ve funkci sportovního manažera vystřídal Miloslava Machálka Michael Doležal.

Sportovní výsledky souhrou určitých okolností a náhod však začaly předbíhat realitu. Růst nákladů ukázal, že druhá nejvyšší soutěž je už velkým soustem, a proto vedení klubu začalo pracovat na systému samofinancování druholigové kopané. Idea byla postavena na vybudování sportovního areálu, který by dal městu nový hotel, řadu pracovních míst apod. Současně s tím byla zahájena vážná jednání s ing. M. Dudou, ředitelem České zbrojovky v Uh. Brodě, a napajedelskou Fatrou o záměru vytvořit v Hradišti turistické centrum jihovýchodní Moravy. Proběhla tři jednání za účasti podnikatelů význačných fondů, starosty města ing. L. Šupky a zástupce brodského starosty ing. L. Kunce v tom smyslu, že fotbal by se měl stát určitým podtextem k vytvoření potřebné reklamy zdejšímu regionu. Počítalo se se sdružením prostředků a vzájemnou spoluprací obou klubů.

Rozhodujícím momentem pro daný záměr bylo tragické úmrtí ing. Dudy, který byl hnacím a tmelícím prvkem mezi zainteresovanými subjekty. Ustaly veškeré aktivity, přestože představenstva obou podniků pověřila generální ředitele v této věci jednat. Klub měl v tomto období kromě celé řady jednání rozjednán i převod na jiného majitele, který by se stal stoprocentním vlastníkem. Jednání s Omnipolem nakonec skončilo krachem. Po osmi měsících schůzek se zástupci pražského podniku rozhodli preferovat jinou cestu svého prosazení, nikoliv přes slovácké fotbalové mužstvo. Ztroskotal i pokus o vytvoření akciové společnosti, neboť chyběli zájemci, kteří by byli ochotni investovat do fotbalu.

Mezitím druholigový celek svůj náskok z podzimu hravě udržoval, i když hra a výsledky již nebyly tak přesvědčivé. Přišla zákonitě ztráta motivace, ruku v ruce i velká marodka hráčů. I tak se však historický postup do 1. ligy stal sladkou realitou už pět kol před koncem po domácí výhře 5:0 nad Kladnem. Bouřlivé oslavy však propukly až po závěrečném vítězství 2:1 nad Pardubicemi. V areálu stadionu vyhrávala dechovka z Ostrožské Lhoty a cimbálová muzika s primášem Jožkou Kučerou, nadšeným divákům chutnalo i zdarma podávané jarošovské pivo. Vedle trenérské dvojice Juran - Vařecha patřil dík především fotbalistům, kteří vykopali nejvyšší soutěž. Zde jsou jejich jména: Lubčenko (28 zápasů - 14 s nulou), Pálka (6), Zubík (1) - Michal (32 - 1 gól), Irovský (25 - 5), Bužek (31 - 2), Uhlíř (15 - 1) - Štěrba (1), Hekerle (33 - 6), Kufa (34 - 8), Hlahůlek (32 - 1), Podaný (31 - 19), Červenka (28 - 2), Chaloupka (9), Svoboda (8), Tichý (8 - 1), Melcher (5), Němčický (1) - Soldán (25 - 11), Sanickij (30 - 11), Pecha (21 - 9), Matušek (15 - 6), Racek (1).

Lídr 2. ligy byl přitom nejsledovanějším týmem soutěže, jeho zápasy vidělo celkem 47 a půl tisíce diváků (průměr 2 800 na zápas), doma přišlo povzbudit "zelenobílé" celkem 71 250 příznivců, tj. 4 191 na jedno utkání. Do nejlepší jedenáctky, která byla vytvořena podle hlasů druholigových trenérů, se k Mentelovi, Pejšovi, Čabalovi, Orlovi, Bartlovi, Rozhonovi a Hamsovi zařadili svými výkony i Irovský, Hlahůlek, Kufa a Podaný.

11. První liga v Hradišti

Zatímco v letní přípravě na premiérové boje mezi fotbalovou elitou kosil tým FC JOKO jednoho soupeře za druhým, renomované slovenské kluby nevyjímaje (Tatran Prešov 8:0, Dunajská Streda 5:2), management řešil otázku zajištění klubu. Sportovní výsledky totiž předčily ekonomické zázemí a finanční tok rychle vysychal. Racionální uvažování byla poněkud potlačena euforií z vize, že je tu šance mít v Hradišti první ligu. Hlasování vyznělo ve prospěch zkusit to. Jen málokdo z klubu odmítal věřit tomu, že by se nenašly firmy, jež by nebyly ochotny podpořit jeho záměry. Výsledkem už tehdy složité finanční situace byl fakt, že nováček se příliš neposílil, přišli hráči, kteří nijak zvlášť nepřevyšovali stávající kádr.

Z kolektivu hráčů, kteří vybojovali první ligu, odešel Melcher (návrat do Boby Brno), Sanickij (přestup do Přerova) a Tichý (hostování ve St. Městě). Jedenadvacetičlenný kádr pro nejvyšší soutěž tvořili: gólmani Lubčenko a Pálka, dále hráči Bužek, Irovský, Michal, Uhlíř, Červenka, Kufa, Podaný, Hlahůlek, Hekerle (přestup z Boby Brno), Ukrajinci Těreščenko a Nikitin (přestup ze Štětína), Cihlář (Boby Brno - hostování), Penner, Marx (Ostrava - oba roční hostování), Pecha, Soldán, Matušek, Saaby (Dragor Kodaň - hostování do 31. 12. 1995). Brankář Pařízek, o jehož služby FC JOKO usiloval, dal přednost brněnskému LeRKu. Třetím gólmanem se tak stal talentovaný Jan Zubík, reprezentant ČR do 17 let. Na trenérské lavičce zůstali Juran s Vařechou. Vedení klubu pracovalo ve složení: gen. manažer Pavel Velecký, sportovní manažer Michael Doležal, manažer pro hosp. a reklamní činnost František Kadlčík, sekretář Jaroslav Boček.

Prvoligovému startu rozhodně neprospěl napjatý vztah, který panoval mezi Podaným a trenérem Juranem, stejně tak dlouhé čekání na první vítězství. Po nešťastné úvodní porážce 1:0 v Chebu zažilo okresní město v úterý 1. srpna 1995 neskutečný fotbalový zážitek. Domácí prvoligová ouvertura s úřadujícím mistrem - pražskou Spartou - dokázala během dvou dnů vyprodat fotbalový stánek. Sparta nakonec uhájila remízu 2:2 v natěšené atmosféře až za devět minut dvanáct po sporném (ruka?) Lokvencově přiťuknutí Nedvědovi. Smutnou roli sehrál v tomto utkání i hlavní sudí Krondl, který za stavu 2:1 pro domácí nenařídil pokutový kop za faul Vonáška na Kufu. Připomeňme ještě sestavu Sparty se spoustou zvučných jmen a reprezentantů: Kouba - Horňák, Votava, Řepka, Vonášek - Z. Svoboda (Němec), Budka, Frýdek, Nedvěd - Lokvenc a Koller!

Morální vítězství FC JOKO opět otevřelo stavidla euforie příznivců i firem, ale jak se opět ukázalo, ani z tohoto mráčku nezapršelo. Po dalších neúspěšných výsledcích (Jablonec 4:0, Plzeň 2:2, Č. Budějovice 2:0, Brno 2:0) přišla nešťastná domácí prohra s ostravským Baníkem 2:1, po níž se s týmem loučil trenér Juran a nastoupil Jiří Nevrlý. Ten přivezl první bod z venku po remíze 2:2 v Drnovicích a hned v následujícím 9. kole - už s Vosykou v brance - si připsal domácí výhru 1:0 nad Hradcem Králové. V tomto duelu se však zranil do té doby nejlépe známkovaný hráč ligy - Miloslav Kufa. Tato situace znamenala pro úzký kádr citelné oslabení. V pátek třináctého (října) přišel televizní debakl 9:1 v pražském Edenu se Slavií, v dalších kolech remízy 1:1 s Libercem a Zlínem, prohry 2:0 s Olomoucí a Opavou. Dalšího tříbodového úspěchu se tak celek FC JOKO Uh. Hradiště dočkal až v závěrečném podzimním kole, když porazil Matuškovou brankou Viktorii Žižkov 1:0. V dresu "zelenobílých" se objevila trojice zapůjčených hráčů Martin Maděra (Blšany), Petr Vybíral (Poštorná) a Milan Kulyk (LeRK). Zimní přestávka zastihla klub na 14. místě se ziskem 11 bodů, což předznamenalo jarní boj s Hradcem Králové a Zlínem o sestupové příčky.

12. Jarní trápení a sestup

Rovněž v době, kdy jarní část nejvyšší soutěže doslova klepala na dveře, však na Slovácku marně sháněli prostředky a sponzory pro prvoligové účinkování. Generální sponzor fotbalového klubu JOKO Zlín se totiž podílel na úhradě dvacetimilionového rozpočtu pouze 40 procenty a od prosince splátkový kalendář přestal plnit. Znovu se tak ukázalo, že nejzávažnější chybou bylo zahájení ligy s nezabezpečeným rozpočtem. V zimním turnaji o Pohár České pojišťovny v Brně přijíždělo Hradiště k většině zápasů s jediným brankářem Lubčenkem a pouhými dvanácti hráči. Po podzimní části totiž odešli Pálka, Dán Saaby, Ukrajinec Nikitin, obránce Michal a útočník Podaný, dlouhodobě zraněný zůstával Hekerle. Otazník visel i nad špílmachrem Kufou, jenž i přes dvouletou opci neprojevil zájem zůstat v Hradišti a stal se cílem zájmu Drnovic, Olomouce a Opavy. O jeho osudu musela nakonec rozhodnout arbitrážní komise, která situaci vyřešila ve prospěch klubu.

Kouč Nevrlý s manažerem Doležalem tak opět museli lovit ve vodách brněnských bobíků a k M. Sieglovi (Kyjov), Homolovi (Olomouc) přibyla jména Kolomazník a Chaloupka (Boby Brno). Od 22. 2. 1996 posílil klub gólman Josef Novák z Jablonce, neboť Vosykovi pro vysoké finanční požadavky Chebu nebylo umožněno ani jeho hostování. Není bez zajímavosti, že v přípravných zápasech s Přerovem a Kroměříží zkoušel své fotbalové štěstí další Dán - dvaadvacetiletý útočník K. Oardes, ale neuspěl. V přípravě se objevili i Susko (Ratíškovice) a Macek (Slavičín), z finančních důvodů však na ně v kádru místo nezbylo.

Přišla úvodní jarní ztráta s Chebem (0:0) a poté řada porážek (se Spartou, Jabloncem, Libercem a Č. Budějovicemi shodně 4:0, s Brnem 3:1, Ostravou 2:1, Drnovicemi a Opavou 1:0, Slavií Praha, H. Králové a Zlínem 2:0) a pouhá remíza s Plzní 1:1. A tak již dlouho před závěrem bylo jasné, že účinkování fotbalistů Hradiště v první lize nebude delší než jednu sezonu. V dubnu navíc rezignoval na svou funkci gen. manažera P. Velecký, jehož 1. 5. následoval sport. manažer M. Doležal. První jarní a zároveň poslední vítězství zaznamenal klub v květnu 1996, kdy se mu podařilo překvapivě zdolat sebevědomou Sigmu Olomouc (2:1) a tím i předčasně korunovat Slavii Praha šampionem ligy. V 72. min. střídající Pecha hned po vběhnutí na trávník vstřelil z 20 metrů Vaniakovi vyrovnávací branku a o deset minut později nahrál na vítězný gól Kolomazníkovi.

Po závěrečném remízovém duelu v Praze na Žižkově (2:2) přišli do kabiny mezi hradišťské hráče slávisté Poborský s Pěničkou a přinesli jim dvě bedny šampaňského jako pozornost za výhru nad Hanáky. V jarní sezoně měl kouč Nevrlý na soupisce Lubčenka, J. Nováka, Bužka, Soldána, M. Siegla, Pechu, Kolomazníka, Pennera, Homolu, Těreščenka, Hlahůlka, Němčického, Matuška, Chaloupku, Červenku, Marxe, od 25. kola Hekerleho, v jednom utkání nastoupili Uhlíř s Malůšem.

13. Prodej klubu a povodeň

Po sestupu do II. ligy tým opustili Lubčenko, Pecha (Zeman Brno), Irovský (Trnava u Zlína), Uhlíř (Synot St. Město) a Červenka (Drnovice), definitivně rovněž skončily aktivity firmy T.I.C. na poli sportu. Na svém mimořádném zasedání byl většinovým hlasováním odvolán starý výkonný výbor (Fr. Mikulášek, Fr. Grebeníček, Zd. Kadlčík, J. Kubík, J. Horák, M. Elfmark) a proběhla volba nového výkonného výboru občanského sdružení, do kterého byli zvoleni ing. Evžen Křiva, Ladislav Dvorský, Anna Michálková, Jan Kubík, ing. Roman Sklenář a dr. František Mikulášek. Tento výbor na svém ustavujícím zasedání dne 13. 11. 1996 kooptoval jednohlasně za sedmého člena Františka Grebeníčka. Dále pak zvolil ze svého středu nového předsedu, jímž se stal E. Křiva, staronovým místopředsedou F. Grebeníček, tajemníkem R. Sklenář a hospodářem J. Kubík.

Výkonný výbor pověřil současně E. Křivu, R. Sklenáře a F. Grebeníčka dořešit neprodleně převod obchodního podílu od firmy T.I.C. na občanské sdružení a navrhnout nový funkční management fotbalového klubu, který by měl ihned pracovat na profesionální úrovni. Po dlouhých a složitých jednáních došlo 18. 11. 1996 k podpisu smlouvy mezi firmou T.I.C. a občanským sdružením FC JOKO Slovácká Slavia, na jejímž základě se majoritním vlastníkem klubu stalo opět občanské sdružení. Generálním manažerem se stal od 26. 11. Mgr. Ladislav Botek, obchodním manažerem Evžen Křiva, sekretářem Jaroslav Boček , ekonomkou Anna Michálková a správcem majetku Petr Jurník. S mužstvem sice zahájil druholigové boje kouč Jiří Nevrlý, po 6. kole však odešel spolu s Hlahůlkem do sousedního FC Synot Staré Město. Tým pod taktovkou Petra Vařechy a Jaroslava Kusáka nakonec druhou ligu ještě jeden rok na úkor Pardubic pro Hradiště zachránil. Kádr FC Slovácká Slavia tvořili: Barcuch, Zubík, Maniatis, Popelka, Zlínský, Švanacara, Mikulášek, Lecián, Kučera, Pastyřík, Brnka, Řezník, Sedlář, Minář, Vaverčák, Buchta, Soldán, Malůš, Matušek, Nociar, Marx, Široký, Vaněk, Szkibik a Lamáček.

Po skončení sezony 1996/97 odešli z klubu oba manažeři Botek i Křiva, klub řídilo občanské sdružení v čele s Františkem Grebeníčkem, sportovním ředitelem se stal František Řehák a sekretářem Antonín Macháček. V létě ale nastal katastrofický díl osudového eposu: červencové záplavy zamávaly s už tak dost vratkou ekonomikou klubu. Voda napáchala na hřišti škodu za 2,5 mil . korun. Ve svém derniérovém druholigovém ročníku 1997/98 tak první mužstvo mužů akceptovalo nabídku sousedních Kunovic a přijalo jejich roční azyl.

V průběhu podzimu, kdy se Hradiště potácelo na chvostu tabulky, odešel nejprve trenér Vařecha do Kyjova, jeho roli zastal na pár kol Jaroslav Kusák, aby jej pak definitivně vystřídal Lubomír Blaha. Prvního vítězství se mužstvo dočkalo až v posledním podzimním kole proti Ústí nad Labem (5:2). Ještě v průběhu zimní přípravy se šeptalo o možné záchraně druholigové příslušnosti. Bohužel finanční prostředky klubu to nedovolily, nebylo na posily a také se opožďovaly platy hráčům i trenérům. Tato situace vyústila ve stávku 15 hráčů, kteří odmítli nastoupit proti Mostu. Vedení bylo nuceno postavit proti tomuto soupeři své dorostence, které posílili tři hráči béčka z I. B třídy. Přes ochotu stávkujících hráčů hrát v posledních dvou zápasech, vedení klubu rozhodlo dohrát soutěž s dorostenci. Před třemi lety ještě prvoligový tým tak dohrál jaro prohrami dvakrát 0:7 a 1:9, které jej katapultovaly do MSFL, odkud svou pompézní cestu v roce 1993 započal. Na soupisce druholigového ročníku 1997/98 se objevila jména: Beníček, Buchta, Dombi, Fryč, Frýbort, Korytář, Kučera, Lecián, Malůš, Marx, Minář, Mydlo, Nociar, Popelka, Řezník, Soukeník, Szkibik, Štverka, Vaverčák, Zlínský, Zimčík a Zubik.

14. Sestup do divize a sloučení se Synotem Staré Město

V průběhu června a července došlo k vyrovnání závazku vůči hráčům i trenérům. Z klubu odešel na přestup Jan Zubík do Olomouce, Ladislav Minář do Rakouska, Jaroslav Marx do Poštorné, hostující hráči se vrátili do mateřských oddílů. U třetiligového trenérského kormidla zůstal Lubomír Blaha, který stavěl na zkušených Obenrauchovi, Korytářovi a Leciánovi. Kádr byl doplněn o hráče z okolí a mladíky, kteří dostávali příležitost ve druhé lize a kteří se vrátili z hostování.

Ekonomická situace v klubu se však ani v moravskoslezské fotbalové lize nezlepšila a po mátožném podzimu čekalo na fotbalisty FC Slovácká Slavia nezáviděníhodné jaro a s ním pokus o takřka nemožné - zachránit pro slováckou metropoli třetí ligu a ruku v ruce zastavit pád zdejší kopané. Nově zvolené občanské sdružení s manažerem Ivanem Šimonem během zimní přestávky usilovně pracovalo na zkvalitnění kádru, jež by přivedl slovácký titanic k záchraně. Zemětřesení neminulo ani trenérskou židli, na níž L. Blahu vystřídal dosavadní kouč dorostu Pavel Franěk, roli jeho asistenta přijal Lubomír Melichárek. Na půlroční hostování přišli útočníci Chlachula ze St. Města a Čermák z Poštorné, obránce Nekarda ze Zarazic, záložníci Novotný z Hořovic s Kuzmou z Boršic a gólman Bartoš z Bardějova. Z angažmá v Rakousku se vrátil Minář, z dorostu byli přeřazeni Machala a Lukůvka, na hostování ze Zlína přišel i stoper s ligovými zkušenostmi Hodúl.

V areálu stadionu byla dokončena rekonstrukce tribuny po povodních a demolice starých kabin. Fraňkovi svěřenci však v jarních odvetách nestačili stáhnout bodovou ztrátu z podzimu, a třebaže přeskočili Krnov, na záchranu to nestačilo. Klub se ocitl v divizi, kterou opustil na jaře 1983. Mezitím proběhla rekonstrukce trávníku na hřišti v Sadech a výstavba nového hřiště v lokalitě Mařatice - Východ. Skvělých výsledků na rozdíl od dospělých dosahovala mládežnická kopaná Slovácké Slavie. V roce 1997 startovali mladší žáci ve finále České republiky a pouze jedna branka v rozdílu skóre je odsunula z prvního místa na čtvrté.V úspěšném výběru trenérů L. Dvorského a R. Sklenáře byl i Michal Kadlec, dnes hráč pražské Sparty. V sezoně 1998/99 dokázal mladší dorost zvítězit ve strahovském finále nad Mladou Boleslaví 2:1 a dovézt tak do Hradiště trofej pro vítěze Českého poháru.

Sezonu 1999/2000, poslední ve své dlouholeté historii, začala Slovácká Slavia v nelehké finanční situaci. Bez většího sponzora, kdy pouze radnice města přispívala na úhradu energií a pronájem sportovních areálů. Klubu hrozil zánik. V této nelehké situaci pomohla firma Synot W, a.s., finanční půjčkou a zapůjčením několika hráčů na hostování. Již v této době probíhala několikaměsíční jednání o spojení obou regionálních klubů v jeden silný subjekt. K prvnímu kroku došlo utvořením FC Synot Slovácká Slavia Uherské Hradiště a pak jeho následným sloučením s FC Synot do prvoligového 1. FC Synot (1.7. 2000).

Odchovanci Slovácké Slavie Uh. Hradiště se dokázali výrazně prosadit v prvoligových, zahraničních a někteří i v reprezentačních týmech. Na prvním místě jmenujme Miroslava Kadlece, jednu z největších osobností úspěšné éry československé a české kopané posledních let, kapitána vicemistrů Evropy v Anglii (1996), dlouholetou oporu bundesligového FC Kaiserslautern. Dále Lubomíra Vlka, spolu s Kadlecem nejvýraznější postavu hradišťské kopané, devítinásobného reprezentanta ČR, obránce portugalského gigantu FC Porto, s nímž získal tři tituly. Hradišťská kopaná se pyšní i dalšími jmény: Zdeněk Caudr (Sparta Praha), Milan Pauřík (Slavia Praha), Jiří Ondra (Bohemians Praha, First Vienna, reprezentant ČR), Zdeněk Jánoš (Slavia Praha, FK Jablonec), Milan Kerbr (Sigma Olomouc, FC Fürth, reprezentant ČR), Vratislav Chaloupka (Sparta Praha, Hradec Králové, reprezentant "21"), Marcel Litoš (RH Cheb, Baník Ostrava, Bohemians Praha), Miroslav Vybíral (Zbrojovka Brno), Karel Kuba (Slavia Praha, České Budějovice), Richard Dostálek (Boby Brno, Slavia Praha, 1. FC Slovácko, reprezentant ČR), Bronislav Červenka (FK Drnovice, Baník Ostrava, Tescoma Zlín, reprezentant "21"), Pavel Němčický (Slovan Liberec, 1. FC Synot), Michal Kadlec (Sparta Praha, reprezentant "21“) a další.

15. Závěr

Kopaná zapustila své pevné kořeny i v jednotlivých příměstských čtvrtích. Základ k vytvoření SK v Jarošově položila v roce 1929 skupinka fotbalových nadšenců, k níž patřili J. Husek, J. Dostálek, A. Vaněk, F. Bureš, F. Uherek, B. Omelka, J. Prchlík a J. Kaňovský a další. Prvním klubovým kapitánem se stal v roce 1931 Fr. Uherek, prvním předsedou J. Bureš.

O tři roky později vznikl SK Mařatice, který po sloučení se Spartakem Hradišťan (1956) obnovil v současnosti opět svou samostatnou činnost.

Vynechat nemůžeme ani krátkou, ale úspěšnou činnost VTJ Uh. Hradiště v letech 1953 - 1962. Impuls k jejímu založení vznikl ve výcvikovém prostoru, kde se už od roku 1951 hrávaly jednotlivé turnaje mezi jednotkami a útvary v rámci ASH. Tehdejší velitel útvaru nastínil možnost zapojení oddílu kopané do veřejných soutěží. Dukla pod trenérem Štégrem vyhrála bez ztráty bodu a mnohdy s dvojcifernými výsledky základní třídu a v přátelském utkání si troufla i na druholigový Gottwaldov - 4:2! V roce 1955 jí v okresním přeboru udělal v boji o postup čáru přes rozpočet velmi silný SK Mařatice (2:1). Tým se pak spojil s Duklou Slavičín a v I. B třídě skončil na druhém místě. V roce 1958 v rámci ASH se vojenská jedenáctka dokonce probojovala do armádního finále, když na své pouti zdolala i druholigovou Duklu Trenčín se Švajlenem, Horváthem, Cvetlerem aj., a jako účastník I. B třídy získala bronz za vítěznou Duklou Praha a druholigovou Duklou Tábor. V roce 1959 přišla na řadu i divácky atraktivní derby s Kunovicemi a St. Městem v I. A třídě, často před více než tisícovou kulisou. O rok později Dukle jen o vlásek unikl postup do divize, když v rozhodujícím utkáních prohrála doma s Hodonínem a v Jarošově, a skončila druhá. V dresu hradišťské Dukly se postupně vystřídala řada skvělých hráčů, mj. Záleský, Sirý, Priam, Kolárik, Ducký, Jankech, Cvetler, Mozolány, Biršel, Trněný, Fajkus, Kadlček, Gajarský, Sivák a další.

V roce 1963 byl založen oddíl kopané i v Sadech, jenž pod hlavičkou 1. FC Slovácko „C“ dnes brázdí fotbalové vody v I. B třídě.